Max

Datum narození: 03/2006
Datum úmrtí: 09/2016
Barva: žlutá
Bez průkazu původu

Maxíček vlastně může za to, že si nyní můžete přečíst tyto řádky na těchto stránkách, neboť právě on odstartoval naší velkou lásku ke psům.
Maxík do naší rodiny přišel, když mi bylo 9 let a dostala jsem ho za výborný prospěch ve škole. Z Maxe vyrostl sebevědomý a moc hodný pes, kterého milovala dokonce celá naše vesnice a neustále mu někdo nosil sušené vepřové uši, které tak moc miloval.  On byl právoplatným členem naší rodiny a byl to těžký pohodář. Miloval běhání, plavání, skákání do vody a aportování jako každý správný retriever. Byl velmi společenský a oddaný. 
Už od malička jsem milovala zvířata a v té době byl mým největším snem kůň, ale jak šel čas, Maxík postupně zařizoval, abych na prvním místě neměla koně, ale psy. Už od začátku jsem se o něj musela starat. Krmila jsem ho, česala, zkoušela jsem s ním cvičit, venčila ho (i když povětšinu času on venčil mě ), chodila s ním k veterináři, atd. Zkrátka, Maxík mě vychoval k tomu, abych se o něj starala. Těžko říct, jak to dokázal, ale dokázal to sám.
Bohužel Maxíkův život nebyl moc dlouhý, protože na jaře roku 2016 ho začali trápit zdravotní potíže, zjistilo se, že má nádor na krku.  Díky lékům jsme mu prodloužili život o pár měsíců, ale kvůli velkým bolestem, díky kterým se mu špatně dýchalo, nemohl pít ani jíst, jsem se rozhodla, že mu dopřeji důstojný odchod bez dalšího trápení. Maxíček nás opustil v klidu a s vděčným pohledem v očích. 
Od té doby na něj stále vzpomínám a jsem mu vděčná za vše, co jsem s ním prožila. Při vzpomínce na něj mi vždy ukápne několik slz.
Maxíček má u mých rodičů na zahradě hrobeček, kam mu nosím kytičky a zapaluji svíčku. Je to už dlouhá doba, ale stále jeho ztráta bolí. Maxíčku, nikdy na Tebe nezapomenu!!!

GALERIE